Treking v Indii, Gharwalský Himaláj28.2.2007 Antonín Veselý a Petr Šindel, Treking 1/2006
Druhého zářijového týdne jsme se v pestrém, jedenáctičlenném kolektivu horolezců, dobrodruhů, cestovatelů a turistů vydali navštívit sever Indického poloostrova. Naše cíle byly stejně rozmanité jako ambice jednotlivců. Od vážných sportovních výkonů, přes poznávání sebe samých v náručí vysokých Gharwalských hor až po seznamování se s kulturou, zvyky a srdcem obyvatelů severní Indie.
Je vhodné se stručně zmínit o významných bodech na trase mezi Dillí a Gharwalským Himalájem. Velmi pohodlně můžete cestovat z výchozího Dillí vlakem směr Dehra Dun. Za přibližně 250 korun českých získáte v Indii nad poměry komfortní způsob transportu v podobě klimatizovaného vagónu, kde se servíruje káva, čaj, nebo něco na zub. Cestu strávíte ve společnosti Indů z lepších rodin. Sice se připravíte o folklór, ale já bych hlavu nevěšel. Zážitků bude ještě dost a dost. Stačí jen vyhlédnout z okna vlaku krátce po opuštění Hlavního nádraží v Novém Dillí. Indie v jedné ze svých výrazných podob. Skutečná bída, špína a velmi skromný způsob života většiny Indů vás ohromí. Cesta vlakem končí po 400 kilometrech a sedmi hodinách ve městě Haridvar.Pokračovat budete pravděpodobně najatým džípem do městečka Uttarkaši. Cesta šestimístným terénním vozem všudypřítomné značky TATA, zabere při troše štěstí stejně dlouhou dobu jako cesta vlakem. Urazíte během ní však pouhých 250 kilometrů. Po průjezdu Haridvarem, podél posvátné řeky Gangy s velkolepou sochou Shivy na břehu, s povděkem uvítáte změnu rázu dosud pouze placaté okolní krajiny. Stoupáním strmými hustě zalesněnými kopci rychle nabíráte výšku. Kromě předtuchy očekávaných himálajských krás o sobě dává vědět také indický řidič. Své vozidlo ovládá dokonale, obdivujeme jeho umění. V jedné z pravotočivých zatáček však nečekaně opustí svou levou stranu silnice. Aha, je nezbytné předjet dlouhý a pomalý náklaďák. Čelní srážce s jiným džípem už nelze zabránit. To ale není důvod ke smutku. Ba naopak, je to příležitost k protažení unavených těl. Vozům je sice značně ubráno na kráse, ale nikoliv na pohyblivosti. Zkušenost postižených řidičů jednoznačně vypovídá o nesmyslnosti dělit se v podobných případech o zážitky s policií. Ta by stejně jako každý indický úřednický aparát vše jen neúnosně protáhla. Situaci řeší půldruhé hodiny trvající temperamentní diskuse mezi řidiči, za asistence desítek místních "znalců" v oboru silničních nehod. Samozřejmostí pak je patřičné peněžní vyrovnávací řízení. Může se stát, že váš řidič požádá o finanční příspěvek na svou chybu. Po předání částky se podepíše "egríment" a nic nebrání pokračovat v cestě. Když krátce po setmění dorazíte do Uttarkaši je nejvyšší čas k odpočinku. Zítra nás čeká druhá polovina motorizovaného cestování.
Shivling 6 543m.n.m.
K pramenům Gangy
Gangotri se nachází ve výšce okolo 3 100 metrů nad mořem. Prastaré městečko leží na břehu burácející Gangy a je tísněno skalnatými i zelení hustě zarostlými horskými štíty. Odtud už se spolehneme pouze na své nohy a nejméně po dva dny budeme doprovázet svaté muže a ostatní Hinduisty na pouti k pramenům Gangy. Ale nebudeme spěchat. Všimli jsme si, že jsme už poměrně vysoko v horách a toužíme ještě výš, proto si dopřejme alespoň dva dny pro aklimatizaci. Nudit se nebudeme. Až se nabažíme uliček se spoustou krámků, můžeme navštívit dva zdejší chrámy. Starší z nich, z počátku 15. století, je pojmenován po Matičce Ganze. Ten druhý nechal postavit gurský generál Amar Singh Thapa teprve v 18. století. A protože jsme na břehu Gangy, nechybí ani místo pro obřadní koupele.
Pod Baghirati
Skvělou možností jak ochutnat Gharwalský Himaláj v celé své parádě je výlet k jezeru Kedar Tal. Hned první kroky na jih z města začínají velmi strmým stoupáním borovým lesem. I za předpokladu dobré aklimatizace, trvá výstup minimálně šest až sedm hodin pochodu. Krajinový zážitek je po celé trase nezapomenutelný. Celou dobu nám směr udává dominantní zářící 6 900 metrů vysoký Phating Pithwar. Vypadá vyzývavě a zároveň nepřístupně. Míjíme jehličnaté i listnaté lesy, překračujeme louky, potůčky, skalky a vodopády. Odpočineme si v malebném březovém háji ve výšce 4 000 metrů. Slabší vůle může být nahlodána pochybností o dosažení cíle. Vždyť již více než pět hodin stoupáme. Konečně přicházíme na překrásnou horskou louku. Pochybnosti jsou ty tam. Loučka jakoby stvořená k táboření ve výšce 4 300 metrů. Podobná místa, protkaná atmosférou meditativního klidu a znovu nalezené rovnováhy uprostřed hor, nalezneme v Gharwalském Himaláji ještě několikrát. Není důvod neodlehčit zádům a pokračovat bez zbytečných zavazadel přes potok, po hřebínku k našemu cíli. Za třetí morénou o dalších 300 metrů výše je, snad, vytoužené jezero. I když není tak veliké, jak slibovaly obrázky v Gangotri, přesto je nádherné. Ve smaragdově modré hladině se zrcadlí okolní štíty. Překonali jsme výškový rozdíl 1 500 metrů na více než 15 kilometrovém trase. Při troše štěstí nás čeká noc pod pozoruhodnou hvězdnou oblohou.
Tři etapy svatého treku (Gangotri - Bhojbasa, Bhojbasa-Gaumukh, Gaumukh-Tapovan)
Gangotri – Bhojbasa
Připraveni následovat své hinduistické souputníky, opouštíme Gangotri a začínáme stoupat k pramenům Gangy. Jsme-li dobře aklimatizováni, nezní itinerář etapy nijak hrozivě - 14 kilometrů a převýšení 600 metrů. Mineme kontrolní místo formálního vstupu do národního parku, zaplatíme zálohu za odpadky, poplatek za vstup. Cestou potkáváme velké množství hinduistický mnichů, asketických Indů, ale i bohaté a značně otylé Indky. Ty samozřejmě nejdou po svých, ale na hřbetu oslíka nebo koně. Po trase je nám několikrát nabídnuta možnost posedět či přespat ve stanu, zvaném dhaba. Podává se čaj s mlékem a množství mňamek, jejichž výběr cestou vzhůru ubývá. Zchváceni ve výšce 3 600 metrů projdeme místem zvaném Chirbasa a po sedmi hodinách ukončíme dnešní den v Bhojbase, ležící ve 3 800 metrech nad mořem. Přístřešek volíme mezi restauračně-hotelovým stanem dhaba a chrámem (ašrámem) pod námi. Ašrám nám klášter připomíná jen z dálky a nejasně.
Bhojbasa-GaumukhZa dvě hodiny pomalé chůze dosáhneme skutečného pramene řeky Gangy, vzdáleného 5 kilometrů z Bhojbasy. Výška kolem 3 900 metrů. Místo nese jméno Ghaumuk - Kravská tlama. Nemůžeme zde přehlédnout velkou ledovcovou jeskyni, ze které pramení posvátná Ganga. Hned od svého počátku je to ohromná, dravá řeka, která se s velkou silou valí do údolí Gangotri. Ano, to je ten pramen Gangy, kolem kterého meditují svatí muži v oranžových hábitech a smáčejí části svých těl, aby očistili duši od minulých hříchů. K nim se přidávají turisté i my. Atmosféra tohoto jedinečného místa v nás zanechá silný dojem. Považuji se za ateistu, ale u Gaumukhu jsem si nebyl jistý…
Bhagirati (I - 6 856 m, II - 6 512 m, III - 6 454 m )
Gaumukh-Tapovan
Pokud máme v úmyslu pokračovat k dalšímu kouzelnému místu, zvládneme to tentýž den. Z Gaumukhu vystoupáme na ledovec, který pro mnohé může být samostatným zážitkem. Ledovci Gangotri a nejen jemu, dávají turisté různá pojmenování. Labyrint obrovských i menších balvanů, trhlin a jezírek překvapí o to více, až si na něj sami stoupneme. Proplétáme se seráky a kamennými morénami. Citem volenou stezkou se přibližujme blíže k Indickému Matterhornu, kterému tady říkají Shivling. Dříve či později dojdeme pod strmý svah s převýšením nejméně 300 metrů. Pokud ten překonáme, dostaneme se na nepředstavitelně krásné místo Tapovan. Zde někteří svatí muži, Sádhuové, setrvají při svých meditacích i několik let.
O ledovci Gangotri; Tapovan - zhmotněný půvab
Horská louka Tapovan, leží ve výšce 4 300 metrů nad mořem. Louce, kterou i v mezi-monzunovém období může zdobit sníh, vévodí štít, který je právem řazen do vybrané společnosti čtyř nejkrásnějších hor na světě. Shivling, Ama Dablam v Nepálu, Alpamayo v Peru a Matterhorn v Alpách. Shivling 6 543 metrů vysoký masív atletické figury, vyvolává z Tapovanu pocit, že se jej můžete dotknout. Pokud přece jen od něj odtrhnete zrak, tak ten opět v úžasu spočine na tříhlavém Bhagirati (I - 6 856 m, II - 6 512 m, III - 6 454 m ). Bhagirati Parbat, leží na protějším břehu ledovce Gangotri a spolu s Matkou Gangou a Shivlingem (Shiva Lingam) dává Hinduistům připomenout kus indické mytologie. Okolní masívy vyvolávají úžas, respekt i touhu. Naopak v Tapovanu vládne pocit harmonie a klidu. Pokud se ovšem vyrovnáme se skutečností, že i brzy na podzim, v období mezi monzuny, tu zažijeme déšť, sníh a mráz. Louka je protkána potůčky, které spolu s tisíci jinými v Gharwalském Himaláji přispívají k zmiňované síle pramenu řeky Gangy. Útočiště tu nacházejí horské kozy Bharali a snad i sněžný leopard. Lze očekávat, že vcelku snadno přístupné místo pod už méně přístupným, ale to více přitažlivým Shivlingem, se stává mnohatýdenním domovem horolezeckých expedic. Sportovním lezením a extrémními kousky si horolezci krátí chvíle čekání a naplňují sportovní cíle ať už na skále Gharwali Porter, či na nespočetném množství balvanů-bouldrů rozsetých všude kolem. Nejen vážným lezením je však horolezec živ. Tapovan nabízí v hojné míře prostor k romantickým procházkám v doprovodu svého spolulezce. Zmíním alespoň vycházku k Modrému jezeru Nil Tal. Stojí za to najít si dvě tři hodinky, třeba po obědě, a nejprve navštívit Svatého muže a jeho půvabnou partnerku. Shiva suď, jak to s tou jeho svatostí vlastně je. Pravda je, že letos slaví již sedmý rok svého skromného života stráveného v Tapovanu. Kolem jeho přístřešku, který bezprostředně sousedí se zmiňovanou nejvýše položenou sportovní cestou francouzské klasifikace 8a na světě, pokračujeme vlevo do kopce. Na jeho vrcholku nám bude směr udávat už samotné jezero. Zvědavé návštěvníkovo oko může nahlédnout do údolí, které vede pod Západní pilíř Shivlingu, tedy po trase takzvané normální cesty vedoucí na jeho vrchol. Tapovan je prostě krása a pohoda a výzva. Ostatně uvidíte sami.
Pod Kedarnath a Kedar Dome
Není důvod, proč nepodniknout z Tapovanu i odvážnější výpravy, třeba pod téměř sedmitisícové vrcholy Kedarnath a Kedar Dome (6 940 m.n.m. a 6 831 m n.m.). Doprovázeni všudypřítomným Bhagirati obcházíme vycházkovým terénem Shivling po hraně mezi ledovcem Gangotri a loukou Tapovan. Šlápneme si na ledovec Gangotri, abychom se po půldruhé hodině vrátili zpět na morénu a pohodlně pokračovali až do míst, kde se opět nevyhneme namáhavému pochodu přes ledovec. Tentokrát překročíme jeho boční rameno. Pokud jsme pětihodinovou túrou unaveni, máme po pravici pod morénou k dispozici útulnou loučku. U nevýrazného potůčku pod monumentální kolmou stěnou je možné pohodlně tábořit s vědomím velmi blízké přítomnosti Shivlingu. Není od věci připomenout skutečnost, že doporučení návštěvníka, který prohledával Gharwalský Himaláj před léty, nemusí ani zdaleka odrážet skutečný stav dnes. Obvyklé přístupové cesty k vytýčeným cílům často už neexistují. Stezky bývají náhle zborceny pádem kamení a ledu. Propadají se a mizí desítky metrů pod námi utopeny v balvaništi na ledovci, jako by nikdy nebyly.
Severní stěny Shivlingu
Nandavan a Vasuki Tal - nádhera vysokohorských luk se neopakovatelně opakuje
Zmínka o krásách horských luk Gharwalského Himaláje již v tomto článku zazněla. Velké plošiny poseté izolovanými travnatými drny a balvany rozličných velikostí a tvarů se nacházejí ve výšce od 4 300 až do 5 000 metrů. Sbíhají se na nich pramínky potůčků, které se narodily z ledovců kousek nad námi a jsou oázou pro vše živé, co se rozhodlo pobývat vysoko v horách. Další z takových míst jsou Nanadavan a louka u jezera Vasuki Tal. Vystoupat až k jezeru nemusí být ani zdaleka snadné. Výstup vyžaduje houževnatost energii, pot a vytrvalost. Nepůjde to jinak, než překonat ledovce spojující jedno místo s druhým. Ledovec Gangotri na šíř mezi Tapovanem a Nandavanem nepředstavuje víc než necelé dva kilometry. Rozumní turisté si však na ně vyšetří nejméně tři hodiny svého času a na celou trasu mezi Tapovanem a Nandavanem alespoň čtyři hodiny. Pokud jsme si nepřivstali natolik, abychom po sbalení výstroje vyrazili nejpozději před osmou, tak raději přespíme v základním táboře pod Bhagirati v Nandavanu. Ten se skromnému obyvateli z Podbeskydí chlubí svou úctyhodnou výškou 4 400 metrů. Úsilí věnované pochodu přes ledovec je odměněno tím nejkrásnějším pohledem na pyramidu Shivlingu. Zítra budeme s jeho siluetou v zádech pokračovat po moréně ledovce Čaturangi zhruba tři hodiny k místu, kde se ledovec větví vpravo. Tady budeme muset prudce dolů, připomenout si zkušenosti s překonáváním kamenného labyrintu místních ledovců, a na protilehlém břehu ledovce prudce nahoru k jezeru Vasuki Tal. U jezera, ve výšce 4 900 metrů nad mořem, pravděpodobně potkáme pokorné čekatele, toužící stanout na vrcholu sedmitisícového Satopanthu. K jezeru počítejme minimálně s šesti hodinami pochodu. Ovšem právě tam, kde se moréna chystá kopírovat pravé rameno ledovce Čaturangi láká jiná louka a potůček utahaného turistu k přenocování. Pokud turista nespěchá a to by opravdu neměl. Měl by, co možná nejvíc, vnímat krásu, sílu a duchovno.
Fotogalerie
Zpráva o horolezeckém programu exepdice byla zveřejněna na Lezci
Zpráva o expedici Indie 2005
Žádné komentáře:
Okomentovat